Otevřená zlomenina srdečního svalu
Odešla navěky chuť se smát
rozhodl jsem se o tom psát
Stalo se to v jeden čas
tmu rozčísl prudký jas
Posedla mě pak láska věčná
terčem šípu byla jedna slečna
Nemá to cenu se po ní sápat
už to pomalu přestávám chápat
Ona nikdy nebude dívka moje
náš vztah spíš připomíná boje
Láska je cit,co žije z obou stran
je jako síť nekonečných bran
Musí odolat intrikům,piklím,bolesti i nevěře
přichází tiše,odchází a bouchá Ti na dveře
Pro jediného člověka vzdáš se všeho
jen být stále v blízkosti jeho
Láska nás poutá k sobě,je jako nit
když náhodou nevyjde,křičíš : "Shit !"
Bez ní jsi sám,jak hokejista bez hole
bez ní nerosteš,tak jako žito bez pole
Ale i v lásce přece existuje vyjímka
každá čára taky není přímka
Nevím,proč to potkalo zrovna mě
nemám slova a hledím do země
Moje štěstí je jedině s Tebou v páru
no,v tom asi bude to jablko sváru
Vidíš mě jako trosku,jako konec světa
je ti zatěžko jediná pitomá věta
Jsi květina,co potřebuje nutně vodu
mě ale nevykveteš,mě dáš znova sodu
Toto je valé,nenech se prosím zmást
to jen legenda napsala finální část